Tajný život českých coverů

Tajný život českých coverů

Když jsem přemýšlela, jaké téma zpracovat pro datovou vizualizaci, byla jsem zrovna na výletě v Itálii se svými kamarády z Erasmu. Jednoho večera se z našeho společného playlistu ozvala italská písnička, kterou jsem znala, ale jen v její české verzi. Netušila jsem, že jde o cover. To mě inspirovalo k hlubšímu ponoru do tohoto tématu.

Rozhodla jsem se tedy vydat na hudební expedici do české minulosti – do světa přetextovaných písní, kde se z The Winner Takes It All stává A ty se ptáš, co já, z Felicità se vyklube Felicie a kde v jednom koutě zní Colu pijeme colu, ačkoli původně jde o italský love song.

Někdo může na tyto písně nahlížet jako na neautorizované přebírání cizí tvorby, jiný v nich může vidět formu kulturní inspirace, způsob, jak domácím posluchačům přiblížit světovou hudbu v době, kdy k ní byl přístup omezený. Sama tento jev nechci hodnotit. Vnímám ho spíš jako zajímavý kulturní fenomén. Zajímalo mě, jaké postupy textaři při překládání volili, jak věrně či volně se drželi originálu, a které české písně si mezitím stihly vybudovat vlastní identitu, zatímco jejich zahraniční původ zůstal téměř neviditelný.

Odkud jsou data?

Pro analýzu jsem využila přehled dostupný na Wikipedii. I když nemůžu s jistotou říct, že zahrnuje úplně všechny případy, s více než 5 000 záznamy nabízí dostatečně bohatý základ k tomu, abychom si mohli udělat poměrně jasný obrázek o tom, jak rozšířený tento fenomén vlastně je.

Historický přehled

Nejvíce českých coverů vznikalo v období 60.–80. let, tedy za socialismu. Tento trend pokračoval ještě v 90. letech, ale poté začal výrazně ustupovat.

---

Nejaktivnější textaři:

• Zdeněk Borovec – např. Dvě malá křídla tu nejsou (Killing Me Softly with His Song)
• Eduard Krečmar – Už nejsem volná (The Power of Love)
• Zdeněk Rytíř – Báječná ženská (Good Hearted Woman)

---

Interpreti s nejvíce covery:

• Karel Gott – např. Být stále mlád (Forever Young)
• Helena Vondráčková – Pátá (Downtown)
• Těžkej Pokondr – známí svými parodickými předělávkami, např. Felicie (Felicità), Prejs to čmajz (Live Is Life)

---

Nejčastěji přezpívaní zahraniční interpreti

• Tradicionál (zřejmě původní zahraniční skladba je lidová (folklórní) píseň, jejíž autor není znám, případně jde o obecně rozšířenou melodii nebo skladbu bez známého autora.)
• Bob Dylan
• The Beatles
• Johnny Cash

Celkový přehled textař – původní interpret

Interaktivní síť zobrazuje vztahy mezi českými textaři (modré uzly) a zahraničními interprety (od růžové po tmavě červenou – čím sytější barva, tím častěji jejich písně byly přetextovány).Každé propojení představuje konkrétní cover verzi. Můžete tak sledovat, kdo nejvíce překládal a koho nejčastěji „inspiroval“.🔍 Doporučuji otevřít vizualizaci v režimu na celou obrazovku (Fullscreen) a využít vyhledávání pro snadnější orientaci mezi jmény a spojeními.

Přístupy k překladu a přetextování

Během zkoumání jsem si všimla několika typických způsobů, jakými se k převodu písní přistupovalo. Rozdělila jsem je do čtyř skupin:

Příklady:

• Hráč (Petr Spálený, Zdeněk Rytíř) – původně The Gambler (Kenny Rogers)

• Řekni, kde ty kytky jsou (Marta Kubišová, Jiřina Fikejzová) – původně Where Have All the Flowers Gone (Pete Seeger)

• Vincent (Pavel Bobek, Zdeněk Rytíř) – původně Vincent (Starry, Starry Night) od Don McLeana

Příklady:

• Prodavač (Michal Tučný a Fešáci, Michal Bukovič) – původně The Auctioneer (Leroy Van Dyke)
  • Z původního amerického aukčního snu se stal český prodavač potravin.

• Dívka s perlami ve vlasech (Aleš Brichta)– původně Gyöngyhajú lány (Omega)
  • Původní maďarská skladba je zasněný, poetický obraz dívky s „perlovými“ vlasy. Česká verze zachovává melodii, ale text přetváří do konkrétního příběhu rozchodu: vypráví o muži, který ztratil ženu – „dívku s perlami ve vlasech“. Brichta o textu uvedl: „Je o tom, že jsou všechny ženské svině. Je to obecné, není o žádné konkrétní ženě… chlapi jsou celý život z různých vztahů zranění a já býval také.“

• Kdybych já byl kovářem (Petr Spálený, Pavel Vrba) – původně If I Were a Carpenter (Bobby Darin)
  • V původní verzi se zpěvák ptá milované ženy: „Milovala bys mě, i kdybych byl obyčejným člověkem?“ Zpěvák postupně probírá různé role (tesař, mlynář), aby otestoval hloubku lásky – zda je bezpodmínečná, nebo závisí na statusu. Česká adaptace se oproti tomu věnuje symbolickému vztahu mezi kovářem a vílou.

Příklady:

• Colu pijeme colu (Michal David, František Řebíček) – původně Se t’amo t’amo – „Jestli tě miluju, tak tě miluju.“ (Rosanna Fratello)
  • Český cover je o vnitřní nervozitě a ostýchavé nejistotě mladíka sedícího naproti dívce, cítícího se nesmělý a poněkud trapně v tichu konverzace, zatímco pijí Colu. Originální skladba je o naprosto otevřeným vyznáním vášnivé lásky.

• Pátá (Helena Vondráčková, Jiří Štaidl) – původně Downtown (Petula Clark)
  • Píseň „Pátá“ v podání Heleny Vondráčkové je obrazem školního okamžiku, když konečně zazvoní na pátou hodinu, skončí škola a nastane radostné osvobození, plné smíchu, energie a lehké euforie svobody .Píseň „Downtown“ v podání Petuly Clark je o osamělém člověku, který se v chmurném rozpoložení rozhodne vyrazit do centra města — do „downtownu“ — jako místa útěchy, setkání s lidmi a úniku od osobních starostí.

• Je jaká je (Karel Gott, Zdeněk Borovec) – původně Sereno è (Drupi)
  • Píseň vypráví o muži, který si s nadhledem uvědomuje, že žena, s níž byl, se k němu nehodí, protože je jiná, než jakou by si přál, a proto ji nechává jít svou cestou („Nemám právě paměť na jména. Tak jí říkám: Lásko má, nejsi skvost a nejsi zlá. Jsi jen jiná, než chci já“). Původní italská píseň je nostalgickou vzpomínkou na začátky romantického vztahu, společné chvíle a zážitky.

• Slavíci z Madridu (Waldemar Matuška, Ivo Fischer) – původně Le rossignol anglais (Hugues Aufray)
  • Česká verze je malebný lyrický obraz horkého španělského dne plného vřavy i ženské krásy, ve kterém si vypravěč dopřává víno, naslouchá zpěvu slavíků a sní o klidu a romantické idyle. Původní píseň je ale něžnou a hravou prosbou unaveného poutníka, který touží po lásce, útěše a přijetí v náruči milované ženy.

• A ty se ptáš co já (Helena Vondráčková, Zdeněk Borovec) – původně The Winner Takes It All (ABBA)

Příklady:

• Mám styl Čendy (Karel Gott, Michal Bukovič) – původně I’m Still Standing (Elton John)
• Čaje z Indie (Těžkej Pokondr) – původně Love Is in the Air (John Paul Young)
• Mávej (Mig 21, Jiří Macháček) – z anglické verze My Way (Frank Sinatra), která je z původní francouzské verze Comme d’habitude (Claude François)
  • Česká verze slavné písně „My Way“ se výrazně tématicky inspirovala svou anglickou předlohou. Přesto si díky volbě slov, zejména refrénu, kde se původní „my way“ mění na foneticky podobné „mávej“, zaslouží označení fonetický agent. Zajímavostí je, že celá skladba má ještě hlubší kořeny. Úplně původní francouzská verze Comme d’habitude (Claude François a Jacques Revaux) nese zcela jiný narativ, pojednává o každodenní rutině a pomalu vyhasínajícím vztahu.

• Š-š-š (Helena Blehárová, Jan Šimon Fiala) – původně Sugar Town (Nancy Sinatra)
  • Píseň „Š-Š-Š“ je o zamilované dívce, která tiše šeptá své city a vzpomíná na muže, do kterého se nešťastně zamilovala. Původní píseň je narážkou na kostky cukru napuštěné kyselinou lysergovou diethylamidovou (LSD), i když – podobně jako jiné písně, které Hazlewood napsal – je „Sugar Town“ dvojsmyslná: mladé publikum rozpoznalo její skrytou narážku, ale navenek zůstala dostatečně nevinná na to, aby mohla být hrána v rádiu.

Tady se prozatím uzavírá moje cesta napříč českou hudební krajinou, kde se to jen hemží skrytými agenty s cizím pasem, kteří se dokonale usadili v našem éteru. Ukazuje se, že dobrá hudba si cestu vždycky najde – s původním příběhem, přetextovaná, nebo třeba se stylem Čendy. 😎