Protože jsem během studia chtěla zkoušet nové věci i mimo můj obor, zapsala jsem si předmět Základy filmové řeči. V rámci něj jsme měli různá cvičení a také úkol: napsat námět a scénář krátkého filmu. Zpracovala jsem historku mého milého dědouše (slovo děda opravdu neměl rád) z akademického prostředí.

Oficiálně tehdy v rámci předmětu vznikl studentský film Práskač (odkaz). Námět o dědovi ale zůstal v šuplíku s tím, že se k němu možná jednou vrátím. Jenže rok poté dědouš bohužel zemřel a mně se myšlenka na film vrátila. 

Jednou jsem o tom jen tak mimochodem řekla mému dobrému kamarádovi Maťovi. On se pro to okamžitě nadchl a už plánoval, jak to zrealizovat. Že z toho bude nejen spousta srandy, historek a společná radost z tvorby, ale i ocenění, to jsme tehdy vůbec nečekali.

Bez pomoci ostatních by to ale nešlo. Obrovské díky patří panu docentu Prokešovi, že s námi amatéry šel do této role a zahrál ji naprosto skvěle. Stejně tak děkuju všem filmovým nadšencům, kteří nám pomohli tenhle studentský experiment přetavit v hotový film. 💛