Architektonické stezky jsou projektem, který vznikl ve spolupráci města Brna a Domu umění města Brna. V rámci projektu vznikl architektonický manuál, tzv. BAM. O tomto projektu jsem se dozvěděla právě díky těmto kreativním výzvám. A jsem z něj nadšená!

V rámci kreativní výzvy jsem se rozhodla absolvovat stezku po stopách Adolfa Loose, známého brněnského architekta. O Adolfovi Loosovi jsem před absolvováním stezky měla základní přehled, ale pro bližší přiblížení jsem si ještě pustila dvě videa videa od architekta Adama Gebriana, kde přibližuje přístupy tohoto architekta na příkladu Müllerovy vily (odkaz) a na několika plzeňských bytech (odkaz). Následně už nezbývalo nic jiného, než se na stezku vydat. Na webových stránkách je zaznačená mapa jednotlivých zastavení a o každém zastavení je sepsán doprovodný text. U některých zastavení je k dispozici také audio záznam.

Stezka začíná u hotelu Continental, kde dříve stál původní dům, kde se Adolf Loos narodil. To připomíná i poměrně nenápadná deska na jednom ze sloupů hotelu. Druhým zastavením je jen pár metrů vzdálený památník Adolfa Loose. Okolo tohoto místa jsem vždy pouze procházela a nějak periferně vnímala, že se tam nějaký památník nachází, ale nikdy jsem se nedostala k tomu, že bych se zamyslela nad tím, koho má připomínat, ani jaká je jeho idea. To jsem se dozvěděla až na stránkách architektonických stezek a musím říct, že se mi zvolený koncept velmi líbí. Velmi nápaditě metaforicky propojuje Brno a Vídeň, tedy místa narození a úmrtí tohoto známého architekta. A moc doporučuji si o tomto památníku přečíst víc, myslím, že se na něj poté budete dívat zcela jinou perspektivou. 🙂 

Stezka je tvořena 14 zastaveními. Protože se v Brně nachází pouze jedna dochovaná a přístupná realizace stavby Adolfa Loose, je stezka spíše propředena místy, spjatými se životem Adolfa Loose a s architektonickými počiny, které jsou inspirovány Loosovým proslulým “raumplanem”. Kromě toho je velká část stanovišť věnována také jeho otci Adolfu Loosovi staršímu, jehož sochařský a kamenický podnik spolupracoval na velkém množství brněnských staveb (např. Kounicův palác, Zemský dům – dnes Ústavní soud, sousoší Tři putti v Lužánkách). To bylo další zjištění, které jsem o tomto architektovi nevěděla. Je zajímavé pozorovat, jak dominantně tato rodina ovlivnila to, jak i dnešní Brno vypadá.

Absolvování této stezky bylo opravdu poutavé a to především  díky dobře sepsaným příběhům jednotlivých staveb. Jako rozené Brňačce mi to dalo nový pohled na stavby okolo kterých jsem mnohdy i denně procházela bez povšimnutí. Určitě plánuji absolvovat i ostatní architektonické stezky a dozvědět se tak o dalších skrytých příbězích brněnských staveb.